Prosinec 2008

Jupí, jupí!

30. prosince 2008 v 15:31 Výkřiky do tmy
Už umím otvárat konzervy otvírákem! (Doteď jsem to tak nějak dělala nožem :))

Jupí, jupí!

Ach. Ach.

28. prosince 2008 v 0:25 Můj život v melounovém cukru
Ach.
Vždycky jsem přemýšlela nad tím, proč všichni po Vánocích přiberou. A teď už vím.
Protože o Vánocích všichni pořád jí! A navíc samý lepší jídlo, protože o Vánocích se na jídlo dává speciální důraz. Ne, že bych s váhou měla problém, ale cítím na sobě, že když od rána do večera jím (jakože jindy nemám čas jíst celej den), jsem nějaká nafouklá.

Dnes jsem se probudila kolem desáté, na snídani jsem si dala gumový medvídky, co mi zbyli od večeře, a válela jsem se dál v posteli. Tak se to dělá, když jsou prázdniny.
Odpoledne jsem byla na Mamma Mia. Podruhé, samozřejmě. (Na většinu filmů chodím dvakrát - poprvé vždycky do Brna a podruhé jdu na onen film zhruba za tři měsíce potom, když ho dávají i u nás v kině. Dělám to pro podporu české kinematografie a taky proto, abych ty filmy líp pochopila :)).
<Upozornění: Miláčku, nečti prosím :-*>
Chci vidět nějakou slečnu, která řekne, že Pierce Brosnan (v Mamma Mia je to Sam Carmichael) není úžasnej. A sexy :). Prostě je! A dojem mi nezkazí ani těch pár šedin a maličkej špíček na břiše.
</Upozornění: Miláčku, už můžeš :-*>
Ach.


Jsou všude kolem nás :)

23. prosince 2008 v 21:06 Můj život v melounovém cukru
Vánoce jsou všude kolem, a jestli jich máte dost, tak dál nečtěte. Protože následující 3 odstavce jsou jenom o nich :)

Letos je to poprvé, co jsem čokoládky z adventního kalendáře nesnědla už první týden v prosinci. Dokonce jsem je do 16. prosince jedla tak, jak se to má - každej den jen jednu. Ale musela jsem se držet. Bohužel ne držet se, abych je nesnědla všechny najednou. Ale držet se, abych vůbec snědla tu jednu přidělenou čokoládku za den. Letos totiž byly čokoládky tak hnusný, že to prostě nešlo.
16. už jsem to nevydržela a kalendář i se zbylýma čokoládkama jsem vyhodila. No co.
Na Silvestra si dám předsevzetí, že příští Vánoce se mi konečně podaří sníst celej adventní kalendář tak, jak se to má.

Slyšeli jste už o petici na záchranu Ježíška? Pořád jsem ještě nepochopila, za co se tady bojuje. Santa Claus tu je a bude a žádných 30 000 podpisů ho do Ameriky nevyžene. S tím obtloustlým vousatým pánem to ani nehne ;)
Taky na těch stránkách chtějí najít podobu Ježíška a nakreslit ho. Ale Ježíšek prostě nakreslit nejde… Nebo si ho nějak představujete?

Jsem zvědavá, kolik tu bude zítra otevřených obchodů, protože bych ještě potřebovala nakoupit pár dárků. Všichni kolem už mají všechno, ale mně zase ještě polovina chybí. Klasika. Zas a znovu si říkám, že příští rok budu mít dárky nakoupený už v listopadu. Jo.

Nejhorší investice posledního měsíce.

23. prosince 2008 v 0:06 Můj život v melounovém cukru
Dnes jsme byli v bazénu s mým Románkem a se spolužákem. A ani jeden z nás by předem nevěřil, jak to ve třech může být fajn :)
Jen mě mrzelo, že ti gumoví medvídci, co jsem si tam koupila, byli fakt hnusní (byly to nějaký pandy od Katjes). Byli rádoby-pendrekoví a nevěřím, že by někomu mohli chutnat. Já mám sice pendrek fakt ráda, ale tohle bylo strašný. Těch 19 korun jsem mohla investovat do něčeho užitečnějšího. Třeba do prověřených gumových žabiček od Haribo.

Teď ležím v posteli a přemýšlím nad neopětovanou láskou. To je ale jedno. Hlavní je, že tu se mnou leží náš luxusní černej kocour (původně malý hubený kotě, který si nás samo našlo, dnes tlustej sedmiletej panter :)). Dřív u mě na posteli ležet nemohl, ale teď, co je "nemocnej", už může VŠECHNO. Minulej týden se snažil vyskočit na okno v mým pokoji, ale je tak tlustej, že na okno nedoletěl, spadl na zem a narazil si packu. Veterinářka sice tvrdí, že je to strašnej simulant, ale my mu věříme všechno, protože kulhá a tváří se, jakože děsně trpí.
A vlastně je to s ním fajn, krásně hřeje ;)


Ps.: Děkuji za komentáře, udělalo mi to velikou radost :)


Muriela už je zase tady. A zmaří vám všechny vaše snahy. Mňau, se vším všady :-P

21. prosince 2008 v 20:45 Můj život v melounovém cukru
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Na Vánoce jsem se letos vůbec netěšila. Nesnáším totiž nakupování dárků.
Přála bych si, aby mi všichni kolem napsali, co si přejí (a nejlíp i kde to najdu), a já bych jim to koupila. Nebo ještě líp - kdyby si to koupili a já už jim to jen zaplatila.
Ale letos bych ani s tou poslední variantou moc neuspěla, protože mi před dvěma týdny zablokovali kreditku (pravděpodobně jsem vybrala moc peněz O:-)). Normálně - prostě jsem želvě chtěla k Vánocům koupit klacík do akvárka, ale "platba byla odmítnuta". A od té doby jsem tak trochu úplně bez peněz :).

Ale teď, když už mám skoro všechno nakoupený, se taky těším. Jsem bezstarostná, chodím si po obýváku a prohlížím si ty nádherný náušnice, řetízek a náramek, co dostanu. Ten úžasnej parfém a kosmetiku na nehty. /Ne, maminka si nemyslí, že je potřeba to schovávat, a tak to už od listopadu chodím prohlížet./

Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. A že je to nejkrásnější čas, kdy se celá rodina hezky sejde... Ale - nelžeme si do kapsy a přiznejme si, že dnes už nám všem jde stejně jenom o dárky.