Září 2008

Melounový cukr

27. září 2008 v 18:36 | Ta z melounového cukru. |  Slova, která jsem si přála napsat sama
Učím se. Skoro celej dnešek. A zítra se budu taky učit. A víte co? Už mě to nebaví :-P
Ještě nikdy jsem se neučila tak dlouho v kuse. Možná se to se mnou začíná ubírat k lepšímu :)
Přepadají mě zvláštní myšlenky. Chce se mi číst knížka "V melounovém cukru" od Richarda Brautigana. Nejlepší a nejzvláštnější čtení. Kousek si přečtěte:

Я получила единицу по физике.

25. září 2008 v 20:27 | Já, naštvaná. |  Můj život v melounovém cukru
Psáno ve zlosti na fyzikáře a českou levici. A vůbec jakoukoli levici.
Ti ruštinově zaměření z vás si v nadpisu mohli přečíst, že mi nejde fyzika. Nebo spíš - že jsem dnes dostala 5 /ze zkoušení/. Asi bych se tím nezabývala, kdyby mě to tak strašně neštvalo. Grrrrr. Nejsem na to zvyklá, takže mě to pěkně rozhodilo.
Ne, že bych si pod pojmem atmosférický tlak nedokázala nic představit, ale když mě profesor u první otázky opravil, že první pokusy s tím tlakem nedělal Blaise Pascal, ale Torriceli, vyvedl mě z míry a vzdala jsem to. Takže teď jsem pyšná na to, že jsem včera (nechtěně) svalila fyzikářova syna trefně hozeným ragbyovým míčem O:-)
A zkuste mi tvrdit, že je fyzika fajn. NENÍ. Vím to moc dobře.
Ale ještě víc, než fyzika, mě štve levice. Kdyby aspoň lidem necpali ty svý jednoduchý kecy :/. A kdyby nedávali starým babičkám ty hnusný oranžový růže! Kdyby se zamysleli nad tím, co mluví. Kruci. Teď se bude žít líp chudejm nepracujícím. Já a můj budoucí bohatej manžel se budeme muset odstěhovat někam, kde přemýšlí a zvýhodňují ty, co se snaží a pracujou.
Rezignuju.

Nestěžuju si, statečné princezny :)

22. září 2008 v 17:45 Můj život v melounovém cukru
"Na lavicích máte zadání písemky. Otočte to a pište. A nebavte se." Po minutě: "A paní profesorko… Mohl bych to zadání dostat taky?"
Achjo… Já už chci tak strašně nakupovat!
Nebaví mě učit se, ale učím se. A se hrozím toho dne, kdy rezignuju a začnu používat taháky. Kdybych aspoň věděla, že mi to někdy k něčemu bude, tak jo. Ale netuším, k čemu mi kdy v budoucnu bude přehled živočišného systému. Ještě k tomu v latině. Za to si přece ty nový dokonalý šaty z Orsay nekoupím!
Ale ne, že bych si chtěla stěžovat :D
* Jsem ráda, že mě živí rodiče.
* Nesnáším lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou tlustí, i když jsou viditelně nejhubenější z celýho gymplu.
* Dnes jsem měla na oběd maxi balíček gumových medvídků a 4 kousky Raffaella.
* Spolužačka mi řekla, že abych dostala potvrzení, že nemůžu běhat dlouhý běhy, stačí zajít k doktorovi a říct, že je mi po nich špatně a párkrát už jsem se i pozvracela. (Bez toho zvracení je to všechno pravda)
Aloha. Asta.la.vista.BABY.

Moje střevíčky jsou jako ze zlata, když je mám, připadám si hrozně botahá :-P

20. září 2008 v 12:05 Můj život v melounovém cukru

"Ehh… Tak mě teď napadlo, jak se asi čistí skvrny od vína?" "Kams to vylil?!!!"
Vylil to na bílej koberec. Kdo? Můj tatínek přece.
Jsem spokojená.
  • Mám svoje vysněný střevíčky. Chtěla jsem je už od té doby, co jsem je poprvé (asi před půl rokem) uviděla na billboardu. Byla to láska na první pohled. Než jsem se rozkoukala, všude už byly vyprodaný, ale… Teď jsem na ně narazila a mám je. MÁM JE!
  • Taky jsem spokojená proto, že jsem teď ve škole dostala pár jedniček. *Ano ano*¨
  • A dostala jsem od třídního obrázek a řekl mi, že "mám jeho sympatie."
  • Po celým domě máme tak krásně teplo, že už nemusím chodit v mikině a v županu.
Tanacetum Vulgare L. a v pozadí Praděd - fotka z Dlouhých Strání ;)

Zimní bunda připravena.

17. září 2008 v 20:05 Výkřiky do tmy
Na zimě je krásný jenom to, že si nemusíte holit nohy (a kdovíco ještě) a máte zaručený, že vás nepoštípou komáři. Jinak už nic a žádný argumenty mě nepřesvědčí. Možná jsem se měla narodit o pár stovek kilometrů níž O:-)
Ale to bych pak nepotkala HO… ↓ Je dokonalej a jenom můj. Nechci vám nic sdělit, jen se potřebuju pochlubit. Už skoro 9 měsíců jsme spolu :-P
Fotka z tanečních z minulýho týdne :)

ACH-JO

14. září 2008 v 15:54 Můj život v melounovém cukru
Je to všechno tak divný. A ze všeho nejvíc to počasí. Deprimuje mě. Nic se mi nechce dělat.
NESNÁŠÍM totiž zimu. Je to snad to jediný, co mám takhle moc nerada. Pff. Řekněte mi, co je na zimě hezkýho?!
  • Už chodím do sexty. Sex-ty?
  • Naše třída bývala na nejfrekventovanějším místě v celé škole, ale teď nás z nepochopitelných důvodů přesunuli na nejnefrekventovanější místo. A tak každej den musím šlapat asi tisíc schodů, a když vyjdu ze třídy na chodbu, nikdo tam není. Prostě nikdo.
  • Máme třídu na chodbě se slečnama prvačkama, co si říkají Bárbí. Vypadají jako Bárbí, chovají se jako Barbí… A my jich máme plný zuby.
  • V naší nové třídě jsou zdi polepený papírovýma puntíkama různých barev a velikostí, což je fajn. Všichni profesoři, co stojí před zdí, vypadají strašně směšně. Jako na fotce ze školky.
  • V tanečních mě to baví, protože se dělají ty tance, který jsem se naučila už minulej rok (chodila jsem s předstihem, teď už tam patřím).
  • Pětiletá sestřenice zavřela mě a bratrance (11 let) na balkoně, kterej nejde zvenku otevřít. Museli jsme poslat další sestřenici (8 let), která prozíravě zůstala na druhé straně dveří, pro rodiče. A ta malá pětiletá potvůrka mezitím seděla na gauči a lakovala si nehty máminým lakem.
Ps.: Chci nový boty. Strašně moc je potřebuju :D --- /Dlouho už jsem nenakupovala/