Květen 2008

Přeju si, aby mi na hlavu spadlo perníkový srdce.

31. května 2008 v 11:10 | Já |  Můj život v melounovém cukru
Včera to bylo docela fajn. Nejvíc proto, že byl pátek. A pátky jsou obvykle vždycky fajn. Pak taky proto, že jsem dobře napsala písemku z ruštiny a taky slohovku z češtiny. Jestli mi profesorky nedají jedničku, pak nemají umělecký cítění. A nakonec taky třeba proto, že bylo venku krásně teplo a podle mě začalo takový-to-pravý léto. To poznáte tak, že můžete mít nonstop otevřený okna v pokoji a není vám zima. Přes den, přes noc… A pokud ty okna kdy zavřete, tak je to proto, že si večer chcete číst za světla lampičky bez společnosti krvechtivých komárů. Ano, na tohle jsem dlouho čekala.
Odpoledne jsem byla s princem na kofole. Na stole měli lístečky, kde psali, že když si objednáme 2 kofoly bez cukru, dostaneme placku "Nejsem z cukru". Tak jsem ho přemluvila, že ta kofola bez cukru vlastně není zas-tak-moc hrozná a že bychom si ji měli dát. Dali jsme si a placku jsme dostali. Už nejsem z cukru.
Ps.: Dnes ráno jsem ve městě potkala moji lektorku španělštiny z Ekvádoru s její malou dcerou (která je při hodinách zalezlá pod učitelským stolem, kreslí mi obrázky a hází na mě papírky). A krásně španělsky jsem je pozdravila.
Pss.: Dnes večer ve 21.15 je na jedničce Forrest Gump. Koukněte na to, protože život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš...

Město. Mně sto, tobě sto.

27. května 2008 v 23:45 | Já neasi |  Můj život v melounovém cukru
"Proč se chováš jako fracek?" "Protože JSEM fracek."
Dnes jsem byla se svým milým v Brně. V tom nejkrásnějším městě. V podstatě tam sice není nic extra - architektura, historie, výstavy, nebo tak, ale já to tam mám vážně nejradši. To město mě asi přitahuje. Tam by mě bavilo i celý dny sedět na lavičce a koukat na lidi. (To si myslím teď.)
A až na tom úmorný vedro to bylo fajn. Nejdřív jsem nakupovala (a cestou domů jsem se pomilionté zařekla, že víckrát už tak moc nakupovat nebudu, protože to vlastně nikdy nepotřebuju) a pak jsme šli do kina na Bobule. Český filmy má ráda - už proto, že jsou český - a ani tenhle mě nezklamal. Bylo to vtipný, hezký a takový letní. Koukněte na to! Ale ne na DVD, v kině je to opravdu nejlepší ;)
Zítra mám poslední den volna, který jsme dostali díky maturitám. Zase se budu flákat. Vím, že bychměla vyplet zahradu, mělabych uklidit koupelnu a kuchyni, měla bych zamýst mouchy na chodbě a taky bych měla jít nakoupit… Ale když mně je těch prázdninových dní tak líto. (A když už jsme u toho… Tak nejen těch prázdninových.)
Ps.: Ve Vaňkovce je teď výstava kýčovitých plyšových zvířátek, který se i hýbou. Je to vážně strašně kýčovitý, ale pobavilo mě to. Přála bych vám to vidět.
Pss.: Myslíte si, že je 13 nešťastný číslo? Mně přijde docela šťastná.

Prázdniny v řepkovým poli

26. května 2008 v 8:37 | Já |  Můj život v melounovém cukru
Dnes se mi zdál zvláštní sen. Celý se to odehrávalo na našem školním dvoře. Spolu s dalšími X lidmi jsem se přihlásila do kurzu magie, kterou vyučoval náš nemilovaný dějepisář/ zeměpisář. Nejdřív jsme skákali do bazénu a potom do řepkovýho pole, který tam bylo místo školního hřiště (to mám z toho, že jsem včera jela do bazénu a cestou jsem sledovala pole řepky). Pak nám začal vyprávět něco o druzích polí - že jsou pole magická, magnetická, fyzikální, polární, vodní a řepková (to mám zase z toho, jak jsem si včera četla druhy konstrukčních úloh). A v tom se kolem mě v řepkovém poli prohnal delfín a já jsem ho nechtěně škrábla na hlavě, což mě dohnalo k pláči. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsem nikomu nechtěla půjčit svoje černý baleríny. Úplně jsem se za sebe v tom snu styděla.
Teď si užívám volna. Díky maturitám budu ještě 3 dny doma.
Začínám ale mít takovou-tu-letní náladu, kdy se mi pořádně nic nechce dělat a když už bych něco dělat měla, tak jenom to, co se chce mně.
Jsem ale ráda, že už je léto tady. /Myslím, že teď někdy dokonce začalo astronomický léto./
Chyběla mi ta volnost, zmrzlina, jahody a třešně ze zahrady, chození bosky, voda, sluníčko, krátký triko, bytí venku dlouho do noci… A nejlepší to bude o velkých prázdninách. Na tyto mám spoustu plánů, tak doufám, že si je užiju. A že na jejich konci - jako každej rok - budu moct říct, že tyhle prázdniny byly nejlepší.

Miluju svoji naivitu

24. května 2008 v 20:39 Kyselá
V posledních pár měsících jsem se vůbec neflákala, spíš naopak. Na nic jsem neměla čas. Ale dneska… Už nevím, co bych nudou dělala. Zkoušela jsem spát, začala jsem si děla úkoly (!), dokonce jsem si uklidila pokoj (!!!)… A na zábavu se mi jít nechce. Ne, díky, dnes ne. Neumím se bavit jediná střízlivá mezi ostatníma opilýma.
Do háje.
Koukněte se na tohle video. Je to sice německy, ale není potřeba tomu rozumět... Ta paní mě rozesměje vždycky, i když se mi smát nechce ;)

To je jako být vegetarián a bojovat za šunku...

23. května 2008 v 18:50 Můj život v melounovém cukru
/O Josefu Dobrovském/
Dneska ve tři čtvrtě na sedm ráno u mě zvonil Míša, můj nejlepší kamarád. Asi se mě docela lekl, protože jsem mu přišla otevřít ještě v pyžamu. Já jsem se ho ale taky docela lekla, protože měl na zádech batoh a vypadal, že jde do školy. Tvrdil, že je tři čtvrtě na osm. A tak, s vědomím, že jsem zaspala, jsem se běžela oblíct. Ale všechny naše hodiny ukazovaly tři čtvrtě na sedm, tak jsem Míšu ještě na hodinu poslala domů. Celý dopoledne byl ze svýho "zkratu" rozhozenej.
Do školy se mi ale moc nechtělo, protože jsme dnes měli psát z chemie a já jsem si z toho učiva přečetla jenom třetinu. Dnes se mi ale simulovat nechtělo (nedělám to často, udělala jsem to zatím jen třikrát za deset let :)) a do školy jsem nakonec šla. Spolíhala jsem na to, že na naši chemičku hodíme psí oči a ona písemku odloží na další týden. K mé nesmírné radosti se to podařilo.
Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem do školy šla. Vlastně pokaždé, když jsem kvůli nějaké písemce nechtěla jít do školy, jsem nakonec byla ráda, že jsem šla. Všechno probíhalo klidně, v angličtině jsme dokonce zpívali a v tělocviku (ten mimochodem opravdu nesnáším) jsem se v hodu granátem zlepšila o 10 metrů od posledního hodu, to bylo na podzim. Místo 14m jsem dnes hodila 24m :)
Teď mě čeká 5 dní volna, protože příští týden budou ve škole maturity. Slibuju si, že se opravdu začnu učit. Opravdu.

Co udělá jedna postel v Paříži se dvěma úhlavními nepřítelkyněmi?

21. května 2008 v 15:12 Můj život v melounovém cukru
Už od pátku je venku hnusně. Pořád prší (ale abych nepřeháněla - občas přestane), všude je mokro a zima. V podstatě se venku nedá nic dělat. Určitě je to daň za to, že předchozí 3 dny bylo celkem hezky. Ale docela si užívám to, když někteří mí spolužáci (celkově jsou to asi tři pětiny všech studentů školy) zapomenou deštník a ono na ně prší, prší a prší…
A dnes jsem zase dostala čtyřku. Tentokrát z fyziky. Už mám dvě čtyřky v jednom týdnu… Asi mám nějakej zkrat, normálně se mi to nestává.
V ruštině jsem ale z testu dostala jedničku. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem spolu s Martinem začala meditovat. Nevím, jestli jsme to dělali správně, ale v jedné chvilce mi začalo být teplo, Martinovi zčervenala hlava a vytryskla mu krev z nosu. Asi se nám to nepovedlo.
Za 2 týdny jedu do Paříže a už se vážně těším. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, to město je podle všeho nádherný… A dnes jsem se se svojí úhlavní nepřítelkou domluvila, že tam spolu budeme spát na jedné posteli (nevím, jak je to možný, ale prostě budeme 4 na pokoji pro 3). Myslím, že jsem podnikla krok k tomu, abychom se začaly mít rády. Aspoň trošku. Ale nevím. Ona je vážně srašná mrcha, i když si to uvedomuje jenom ten, kdo do ní není zamilovanej. Bože :/

CHYBA: Titulek článku je povinná položka.

19. května 2008 v 15:25 Můj život v melounovém cukru
Dnes ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Včera jsem si sice naplánovala, že vstanu v 6 a ještě se naučím ruštinu, ale po probuzení jsem zamáčkla všechny svý tři budíky a spala jsem dál.
Ve škole to bylo zvláštní. Naplno propukl boj o kluky jakožto partnery do tanečních. Já jsem to jenom zpovzdálí s úšklebkem sledovala, protože já už svýho partnera mám O:-)
Zajímalo by mě ale, jak to dopadne. "Napiš, že tam budu s Igorem." "S Igorem, jo? A on už to ví?" "Ne, ale já mu to pak řeknu."
A dostala jsem čtyřku z biologie. Jak milé :-P.
Koukám tak na svůj pokoj. Myslím, že bych si už opravdu měla uklidit. Opravdu. Ale nevím... Venku lije a působí to na mě dost depresivně, tak radši nebudu nic dělat.
(Poslouchám: Lenny Kravitz - I'll be waiting.
I'm the one who really love ya, baby, I've been knockin' at your door... And as long as I'm livin' I'll be waitin', as long as I'm breathin' I'll be there. Whenever you call me I'll be waitin', whenever you need me, I'll be there…)

Hasta mañana

18. května 2008 v 16:29 Můj život v melounovém cukru
Takhle to dopadá vždycky. Každej pátek si slibuju, jak se o víkendu budu učit, udělám si úkoly, uklidím si pokoj a spoustu dalších věcí. Ale realita je taková, že v neděli večer se vztekám nad tím, jak jsem nemožná, že jsem ani neotevřela batoh ze školy, v pokoji se nedá kam šlápnout (teď před chvilkou mi tatínek rozšlápl kružítko) a vlastně jsem pořádně nic nedělala. Vím, měla bych se začít učit, uklízet, sportovat… Do háje. Potřebuju nějakej zlom.
Jdu spát. Jsem unavená. Ten binec vlastně není zas tak hroznej a úkoly si udělám ráno.
Ps.: Dneska jsem si vzala svoji druhou antikoncepční tabletku. Vážně by mě zajímalo, jak takovej malej růžovej prášeček dělá to, k čemu je určenej. Opravdu zvláštní.

4 dny :-P

1. května 2008 v 12:05 Můj život v melounovém cukru
"A tati, jak ses domluvil ve Španělsku?" "Dobrý… Dokonce jsem si i koupil lístek na autobus." "Jo, ale nezapomeň říct, že ta prodavačka lístků byla Češka."
Ó ano… Teď mám 4 dny prázdniny. To znamená 4 dny bez školy. 4 dny nebudu muset vstávat tehdy, když mi začne zvonit jeden z mých tří budíků. Bohužel mi došla inspirace, co bych teď mohla dělat. Věci do školy budu dělat v neděli, venku je hnusně a číst ani spát se mi nechce.
Každopádně zítra pojedu do Brna, protože se mi začíná dostavovat deprese z toho, že jsem už asi 3 týdny nenakupovala. A potřebuju toho hodně.
Třeba pásek. Vojta mi totiž ve čtvrtek řekl, že bych ho měla začít nosit. Pásky jsem nikdy neměla ráda, ale možná bych opravdu měla začít.
Nebo boty. A ještě jedny a ještě jedny.