Ono to hoří...

26. ledna 2009 v 12:21 |  Můj život v melounovém cukru
T.: Markétko, můžu ti zapálit vlasy?
M.: Hmmmm...
T.: Ježíííííš, ono to hoříííí!
.........................................................................................................................

Maturiťák, ach.
Nejdřív mě mírně rozhodilo, jak mě česala kadeřnice. Vůbec jí to nešlo. Neustále mi opakovala, že mám strašný vlasy a že tohle ještě nezažila. Ukazovala mi, jak jí to vystřeluje a pořád opakovala slovo "vystřeluje".
Hlavu mi pořád lakovala nejsilnějším lakem na vlasy (říkala tomu lepidlo) a byla zoufalá z toho, jak jí to nedrželo a vystřelovalo. Několikrát to celý zbořila a znovu začala. Když se jí ale něco konečně podařilo učesat, přestaly se jí třást ruce a hlas. Nakonec mi "tajně" řekla, že už si opravdu myslela, že mě neučeše. Prostě profesionálka.

Ale pak už to bylo fajn :). V tombole jsem vyhrála krém na boty, propisku a obrovskou dřevěnou polici. Nejdřív jsem tu polici nechtěla, protože mi připadala fakt na nic, ale když ji se mnou chtěl můj profesor na ZSV vyměnit za odstraňovač ušních a nosních chloupků, řekla jsem si, že jsem vlastně nedopadla tak špatně. Bohužel krém na boty a propiska zůstaly neznámo kde.

Zato jsem si odtam odnesla slušnou rýmu, tak jsem teď doma. Konečně mám ty vytoužený prázdniny…



 

Ha.

22. ledna 2009 v 21:45 |  Můj život v melounovém cukru
Kdybyste viděli moje kolena, zůstali byste stát s otevřenou pusou.
Mám na nich totiž TAKOVÝ modřiny, že to snad ani není možný. Jo, to jsme takhle byli v tělocviku bruslit… A já jsem čtyřikrát spadla.
To nevadí, jenom budu na plese muset chodit s rukama na kolenách, protože jsem si koupila krátký šaty a lezou mi z nich kolena. Tak, aby ty modřiny nikdo neviděl. /Aby si lidi nemysleli, že mě doma bijou :)/
(Mimochodem, chodíte v tělocviku taky bruslit, nebo je to jen u nás?)

A strašlivě se mi nechce chodit do školy… Ne, že by to tam nebylo fajn, to jako ne. Ráda sedím, poslouchám, svačím, píšu, rýsuju… Mám ráda matiku, češtinu, španělštinu… Ale prostě bych si chtěla dát týdenní prázdniny, kdy bych si dala všechno do kupy a pořádně bych se vyspala. Ale jinak je všechno fajn.

Ps: Ještě… Nejlepší na světě je mít kamaráda, kterej na vás má čas vždycky, když mu zavoláte nebo napíšete. Vždycky, když si potřebujete popovídat. A i když je 8 večer, on ještě nemá napsanou slohovku, co má mít na druhej den do školy, a venku je pekelná zima, tak s váma ven jde…
A když oba dostanete chuť na pizzu, tak seberete po kapsách peníze (který byly původně určený na něco jinýho), a jdete si ji dát. Smějete se všemu a všechny "starosti" jsou vám úplně ukradený, protože máte toho kamaráda. Toho OPRAVDOVÝHO kamaráda.
Můj nejlepší kamarád je kluk, a proto tvrdím, že přátelství mezi klukem a holkou klidně být může. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte :)

KOPR!

14. ledna 2009 v 21:12 |  Můj život v melounovém cukru
Ach. Jsem těžce nemocná… Už od Vánoc mám KOPR (ku*evskej odpor k práci) a nic nedělám. Prostě NIC. Ležím, jím banány, spím, čtu si. Potřebuju se toho nějak zbavit, ale jak?!

A ještě bych chtěla, abyste věděli, že za všechno může zima. Tohle studený počasí je na nic, mám pořád špatnou náladu. A jsem škaredá na ty, co si to nezaslouží. Mrzí me to. A ne, že bych se chtěla ospravedlňovat, ale… Fakt za všechno může počasí O:-)
Popojedem.

Chtěla jsem to upravit tak, aby ty barvy byly divný. Podařilo se :)
 


Eee... Dala bych si ananasovej džus s vodkou bez vodky.

11. ledna 2009 v 21:18 |  Můj život v melounovém cukru
Příchod do školy po dvoutýdenních prázdninách nakonec nebyl tak hroznej, jak jsem si myslela. Nerada připouštím, že to bylo docela fajn :).
Zítra se mi ale (ostatně jako každou neděli) do školy ani trochu nechce. Navíc jsem četla, že zítřek má být nejdeprimující a nejhorší den z celýho tohoto roku. Hádky, rozvody, špatný nálady a tak. Tak jsem před chvilkou snědla celou tabulku čokolády (to beru jako prevenci :)) a další si dám zítra ráno. Čokoláda vás obrní proti všemu, věřte mi :).

Ale k dnešku. Byla jsem se svým nejmilejším princem lyžovat. Lyžování nejvíc nesnáším, protože je zima (a možná taky ve mně zůstává nenávist k lyžování z doby, kdy mě rodiče dali do lyžařské školky, kde všechny děti mluvily nějak, jenom ne česky a instruktorka na nás tak trochu křičela). Ale přemohla jsem se nakonec to bylo fajn :). Ono totiž ani tak nešlo o lyžování - 7 minut jsme totiž stáli ve frontě, 2 minuty jsme jeli nahoru a jenom půl minuty dolů :D. A to se mi líbilo :)

Měla bych se učit fyziku.
A dalších milion věcí k tomu.
Psala jsem už, že se mi zítra nechce do školy?

Ta fotka je rozmazaná schválně :)


Ps.: Občas si tak přemýšlím nad sebevraždou. Ne, že bych se chtěla zabít, to ne. Ale prostě si tak říkám, co by se stalo, kdybych to udělala. Je to divný, nebo nad tím tak přemýšlí každej?

Pss.: Tak mě napadá, že články píšu tak divně, že tomu musím rozumět jen já a vy ne. Ne? Chtěla bych si přečíst nějakou kritiku, prosím ;)

Jsem andělské prasátko Terka.

2. ledna 2009 v 10:31 |  Můj život v melounovém cukru
Bavím se tím, že sleduju reklamy pod aktuálním článkem na mém blogu. Jednou je to reklama na kvalitní moučkový cukr, jindy třeba na glukometry za super ceny, cukrovary a cukrovou vatu. Mám prostě slaďoučký bločínek :-* :D :D :D

Nikdy jsem neměla moc ráda Silvestr, protože mi připadne, že v podstatě není co slavit. Prostě už není rok 2008, ale 2009, ale to není důvod k opití :-P. Dobrý je na Silvestru jedině to, že máme doma (mimo jiné samozřejmě) strašně moc sáčků s brambůrkama a když je všechny najednou sním, nikdo mi na to nic neřekne.

Ještě jsem se chtěla pochlubit, že jsem vypočítala 2 příklady z matematické olympiády (či co to je). Na víc nemám, protože jsou to (dle mýho názoru) strašně hloupý a nepraktický příklady.
Ale jinak jsem do školy ještě nic nedělala. Jako každý prázdniny - na začátku prázdnin si vždycky slibuju, že tyto prázdniny se určitě na učení podívám. A najednou je neděle večer a já nic nemám.
Snad v tom nejsem sama. Škodolibě doufám, že to máte taky tak.

Ps.: Sněží.



Jupí, jupí!

30. prosince 2008 v 15:31 |  Výkřiky do tmy
Už umím otvárat konzervy otvírákem! (Doteď jsem to tak nějak dělala nožem :))

Jupí, jupí!

Ach. Ach.

28. prosince 2008 v 0:25 |  Můj život v melounovém cukru
Ach.
Vždycky jsem přemýšlela nad tím, proč všichni po Vánocích přiberou. A teď už vím.
Protože o Vánocích všichni pořád jí! A navíc samý lepší jídlo, protože o Vánocích se na jídlo dává speciální důraz. Ne, že bych s váhou měla problém, ale cítím na sobě, že když od rána do večera jím (jakože jindy nemám čas jíst celej den), jsem nějaká nafouklá.

Dnes jsem se probudila kolem desáté, na snídani jsem si dala gumový medvídky, co mi zbyli od večeře, a válela jsem se dál v posteli. Tak se to dělá, když jsou prázdniny.
Odpoledne jsem byla na Mamma Mia. Podruhé, samozřejmě. (Na většinu filmů chodím dvakrát - poprvé vždycky do Brna a podruhé jdu na onen film zhruba za tři měsíce potom, když ho dávají i u nás v kině. Dělám to pro podporu české kinematografie a taky proto, abych ty filmy líp pochopila :)).
<Upozornění: Miláčku, nečti prosím :-*>
Chci vidět nějakou slečnu, která řekne, že Pierce Brosnan (v Mamma Mia je to Sam Carmichael) není úžasnej. A sexy :). Prostě je! A dojem mi nezkazí ani těch pár šedin a maličkej špíček na břiše.
</Upozornění: Miláčku, už můžeš :-*>
Ach.


Jsou všude kolem nás :)

23. prosince 2008 v 21:06 |  Můj život v melounovém cukru
Vánoce jsou všude kolem, a jestli jich máte dost, tak dál nečtěte. Protože následující 3 odstavce jsou jenom o nich :)

Letos je to poprvé, co jsem čokoládky z adventního kalendáře nesnědla už první týden v prosinci. Dokonce jsem je do 16. prosince jedla tak, jak se to má - každej den jen jednu. Ale musela jsem se držet. Bohužel ne držet se, abych je nesnědla všechny najednou. Ale držet se, abych vůbec snědla tu jednu přidělenou čokoládku za den. Letos totiž byly čokoládky tak hnusný, že to prostě nešlo.
16. už jsem to nevydržela a kalendář i se zbylýma čokoládkama jsem vyhodila. No co.
Na Silvestra si dám předsevzetí, že příští Vánoce se mi konečně podaří sníst celej adventní kalendář tak, jak se to má.

Slyšeli jste už o petici na záchranu Ježíška? Pořád jsem ještě nepochopila, za co se tady bojuje. Santa Claus tu je a bude a žádných 30 000 podpisů ho do Ameriky nevyžene. S tím obtloustlým vousatým pánem to ani nehne ;)
Taky na těch stránkách chtějí najít podobu Ježíška a nakreslit ho. Ale Ježíšek prostě nakreslit nejde… Nebo si ho nějak představujete?

Jsem zvědavá, kolik tu bude zítra otevřených obchodů, protože bych ještě potřebovala nakoupit pár dárků. Všichni kolem už mají všechno, ale mně zase ještě polovina chybí. Klasika. Zas a znovu si říkám, že příští rok budu mít dárky nakoupený už v listopadu. Jo.

Nejhorší investice posledního měsíce.

23. prosince 2008 v 0:06 |  Můj život v melounovém cukru
Dnes jsme byli v bazénu s mým Románkem a se spolužákem. A ani jeden z nás by předem nevěřil, jak to ve třech může být fajn :)
Jen mě mrzelo, že ti gumoví medvídci, co jsem si tam koupila, byli fakt hnusní (byly to nějaký pandy od Katjes). Byli rádoby-pendrekoví a nevěřím, že by někomu mohli chutnat. Já mám sice pendrek fakt ráda, ale tohle bylo strašný. Těch 19 korun jsem mohla investovat do něčeho užitečnějšího. Třeba do prověřených gumových žabiček od Haribo.

Teď ležím v posteli a přemýšlím nad neopětovanou láskou. To je ale jedno. Hlavní je, že tu se mnou leží náš luxusní černej kocour (původně malý hubený kotě, který si nás samo našlo, dnes tlustej sedmiletej panter :)). Dřív u mě na posteli ležet nemohl, ale teď, co je "nemocnej", už může VŠECHNO. Minulej týden se snažil vyskočit na okno v mým pokoji, ale je tak tlustej, že na okno nedoletěl, spadl na zem a narazil si packu. Veterinářka sice tvrdí, že je to strašnej simulant, ale my mu věříme všechno, protože kulhá a tváří se, jakože děsně trpí.
A vlastně je to s ním fajn, krásně hřeje ;)


Ps.: Děkuji za komentáře, udělalo mi to velikou radost :)


Muriela už je zase tady. A zmaří vám všechny vaše snahy. Mňau, se vším všady :-P

21. prosince 2008 v 20:45 |  Můj život v melounovém cukru
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Na Vánoce jsem se letos vůbec netěšila. Nesnáším totiž nakupování dárků.
Přála bych si, aby mi všichni kolem napsali, co si přejí (a nejlíp i kde to najdu), a já bych jim to koupila. Nebo ještě líp - kdyby si to koupili a já už jim to jen zaplatila.
Ale letos bych ani s tou poslední variantou moc neuspěla, protože mi před dvěma týdny zablokovali kreditku (pravděpodobně jsem vybrala moc peněz O:-)). Normálně - prostě jsem želvě chtěla k Vánocům koupit klacík do akvárka, ale "platba byla odmítnuta". A od té doby jsem tak trochu úplně bez peněz :).

Ale teď, když už mám skoro všechno nakoupený, se taky těším. Jsem bezstarostná, chodím si po obýváku a prohlížím si ty nádherný náušnice, řetízek a náramek, co dostanu. Ten úžasnej parfém a kosmetiku na nehty. /Ne, maminka si nemyslí, že je potřeba to schovávat, a tak to už od listopadu chodím prohlížet./

Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. A že je to nejkrásnější čas, kdy se celá rodina hezky sejde... Ale - nelžeme si do kapsy a přiznejme si, že dnes už nám všem jde stejně jenom o dárky.

Pornoherečka savana.

3. října 2008 v 23:47 |  Můj život v melounovém cukru
"Co je to savana?" "Nějaká pornoherečka?"
(Mimochodem, Savannah je opravdu nějaká pornoherečka jsem teď zjistila.)
Všechno mi teď tak nějak splývá a v pracovní dny pořádně ani nevím, co je za den. A vůbec ze všeho nejhorší je to, když někdy odpoledne usnu a pak se probudím. Ne, že by bylo špatný to, že se probudím, ale to, že vůbec nevím, kde jsem a co je.
A za to zmatení určitě může podzim, jsem si jistá. Je sice moc krásnej, ale je moc zima. Už jsem si vytáhla obě dvě moje zimní bundy a nosím pod ně rolák. Co budu dělat v opravdové zimě, to netuším.
Ps.: Strašně moc bych chtěla týden prázdnin, strašně moc bych chtěla jet do Brna a do Irska, strašně moc bych chtěla nakupovat a mít tu zatracenou jedničku z matiky. Teď momentálně nemám ani jedno z toho, co chci, ale do Vánoc to snad mít budu. Ale to už zase budu chtít jiný věci.
A je správný, že nemáme všechno to, co si přejeme. Protože to už bychom si nic nepřáli a není nic horšího, než mít všechno po ničem netoužit.
Ps.: Dnes jsme se v hudebce koukali na film Jáma a kyvadlo. Je to podle povídky od E. A. Poea a… Nic drastičtějšího a hnusnějšího jsem ještě neviděla. Masakr motorovou pilou je proti tomu pohádka. Bylo to strašně psychologický, krvavý, hnusný… A nekoukejte se na to. A nebo jo, ale věřte mi, že si sem tam zakryjete oči.
A já vím, že vás tohle vůbec nezajímá, ale proto vám to píšu, ne? :))

Melounový cukr

27. září 2008 v 18:36 | Ta z melounového cukru. |  Slova, která jsem si přála napsat sama
Učím se. Skoro celej dnešek. A zítra se budu taky učit. A víte co? Už mě to nebaví :-P
Ještě nikdy jsem se neučila tak dlouho v kuse. Možná se to se mnou začíná ubírat k lepšímu :)
Přepadají mě zvláštní myšlenky. Chce se mi číst knížka "V melounovém cukru" od Richarda Brautigana. Nejlepší a nejzvláštnější čtení. Kousek si přečtěte:

Я получила единицу по физике.

25. září 2008 v 20:27 | Já, naštvaná. |  Můj život v melounovém cukru
Psáno ve zlosti na fyzikáře a českou levici. A vůbec jakoukoli levici.
Ti ruštinově zaměření z vás si v nadpisu mohli přečíst, že mi nejde fyzika. Nebo spíš - že jsem dnes dostala 5 /ze zkoušení/. Asi bych se tím nezabývala, kdyby mě to tak strašně neštvalo. Grrrrr. Nejsem na to zvyklá, takže mě to pěkně rozhodilo.
Ne, že bych si pod pojmem atmosférický tlak nedokázala nic představit, ale když mě profesor u první otázky opravil, že první pokusy s tím tlakem nedělal Blaise Pascal, ale Torriceli, vyvedl mě z míry a vzdala jsem to. Takže teď jsem pyšná na to, že jsem včera (nechtěně) svalila fyzikářova syna trefně hozeným ragbyovým míčem O:-)
A zkuste mi tvrdit, že je fyzika fajn. NENÍ. Vím to moc dobře.
Ale ještě víc, než fyzika, mě štve levice. Kdyby aspoň lidem necpali ty svý jednoduchý kecy :/. A kdyby nedávali starým babičkám ty hnusný oranžový růže! Kdyby se zamysleli nad tím, co mluví. Kruci. Teď se bude žít líp chudejm nepracujícím. Já a můj budoucí bohatej manžel se budeme muset odstěhovat někam, kde přemýšlí a zvýhodňují ty, co se snaží a pracujou.
Rezignuju.

Nestěžuju si, statečné princezny :)

22. září 2008 v 17:45 |  Můj život v melounovém cukru
"Na lavicích máte zadání písemky. Otočte to a pište. A nebavte se." Po minutě: "A paní profesorko… Mohl bych to zadání dostat taky?"
Achjo… Já už chci tak strašně nakupovat!
Nebaví mě učit se, ale učím se. A se hrozím toho dne, kdy rezignuju a začnu používat taháky. Kdybych aspoň věděla, že mi to někdy k něčemu bude, tak jo. Ale netuším, k čemu mi kdy v budoucnu bude přehled živočišného systému. Ještě k tomu v latině. Za to si přece ty nový dokonalý šaty z Orsay nekoupím!
Ale ne, že bych si chtěla stěžovat :D
* Jsem ráda, že mě živí rodiče.
* Nesnáším lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou tlustí, i když jsou viditelně nejhubenější z celýho gymplu.
* Dnes jsem měla na oběd maxi balíček gumových medvídků a 4 kousky Raffaella.
* Spolužačka mi řekla, že abych dostala potvrzení, že nemůžu běhat dlouhý běhy, stačí zajít k doktorovi a říct, že je mi po nich špatně a párkrát už jsem se i pozvracela. (Bez toho zvracení je to všechno pravda)
Aloha. Asta.la.vista.BABY.

Moje střevíčky jsou jako ze zlata, když je mám, připadám si hrozně botahá :-P

20. září 2008 v 12:05 |  Můj život v melounovém cukru

"Ehh… Tak mě teď napadlo, jak se asi čistí skvrny od vína?" "Kams to vylil?!!!"
Vylil to na bílej koberec. Kdo? Můj tatínek přece.
Jsem spokojená.
  • Mám svoje vysněný střevíčky. Chtěla jsem je už od té doby, co jsem je poprvé (asi před půl rokem) uviděla na billboardu. Byla to láska na první pohled. Než jsem se rozkoukala, všude už byly vyprodaný, ale… Teď jsem na ně narazila a mám je. MÁM JE!
  • Taky jsem spokojená proto, že jsem teď ve škole dostala pár jedniček. *Ano ano*¨
  • A dostala jsem od třídního obrázek a řekl mi, že "mám jeho sympatie."
  • Po celým domě máme tak krásně teplo, že už nemusím chodit v mikině a v županu.
Tanacetum Vulgare L. a v pozadí Praděd - fotka z Dlouhých Strání ;)

Kam dál